Jé, já mám taky moc ráda lidi a měla jsem vždycky.

Jenom už nejsem taková vrba, a nesnažím se s nimi jejich starosti tak aktivně prožívat, protože mne to semlelo. Vyslechnu, nasdílím a pak vypouštím.

Nedávala jsem ani místní poštu a třídní schůzky byly děsné. Natož nějaká kultura. Prostě jsem se sociálně "přetáhla" či jak to nazvat, až to skončilo agorafobií a nejlíp mi bylo zavřené doma, což je samozřejmě dlouhodobě k ničemu.

Držím ti palce, teď si dej čas, než léky zaberou a drž se. Tu mrchu určitě porazíš.