Z, tak moje rodina oplývá historkama ze života mých rodičů, že dneska by za to prarodiče pomalu šli pomalu sedět a děti odebrala sociálka. Že se nic vážného většinou nestalo, bylo spíš dílem štěstí. Ale pár mrtvých kamarádů by se našlo. My už vyváděli o něco méně, v kraji nebylo tolik nebezpečí, ale dneska mě poněkud mrazí, a to z obav před reakcí rodičů na některé šílenosti nedošlo. Jsme měli víc štěstí než rozumu.