Ženy na sobě v dnešní době pracují a snaží se být nezávislé a soběstačné. Neříkám, že to je špatné, ale vytrácejí se ty pomyslné křehké princezny, které jsou zranitelné, které potřebují podporu, oporu a péči v pevné mužské náruči. Silnou stránkou u mužů rozhodně vnímám v přirozenosti. Nevytvářet strategie, ale být opravdový, nesnažit se vylézt do tabulek ideálního muže. Určitě v sobě probouzet gentlemana a dávat najevo zájem o ženu činy, ne zbytečnými slovy.
Současný nárůst "Xen" vnímám také nelibě a je mi to svým způsobem dost protivné, takže mužům v tomto smyslu rozumím. Na druhou stranu je třeba alespoň slovem zmínit fakt, že mnoho žen se takto proměňuje na základě životních zkušeností, kdy se o svého muže potřebovaly opřít, ale on se složil ještě dřív než ony…
Ano. Máte pravdu. Každý má svůj jedinečný životní příběh, který ne vždy jde prožít s "princeznovskou" lehkostí. Jak se říká, život se někdy nemazlí a žena ať chce či nechce, musí zastávat několikero rolí. Prostě nemá na výběr. Umí prostě vzít život do svých rukou, nemá čas se hroutit atd. Ale riziko je v tom, že čím déle vše zvládá sama, tím je to vlastně horší. Protože se pomyslná "tvrdá slupka" zesiluje. I v tomto případě je přímo nutné myslet na sebe, kdykoli je to možné žádat o pomoc a neživit stále v hlavě, že jen "já sama vím, co dělat, já sama to udělám nejlépe, druhé nepotřebuji, protože ze zkušeností vím, jak to dopadá, když vedle mě někdo je a pak nějakým způsobem selže a pak je stejně všechno na mně".