Manko, moc ti rozumim. Mam to hodne podobne. Vetsina povinnosti na mne, vychova a rozvoj deti, domacnost, finance, jakekoliv zarizovani a planovani... Manzel hodny, celkem udela dilci veci, o ktere se mu rekne, ale sam nezorganizuje a nevymysli nic, je zoufale neorganizovany, cim dal usedlejsi, pohodlny a neflexibilni. Rozhybat ho k necemu me taaak vycerpava! Kdyz se rozhybat necha, je nakonec nadseny, ze do toho sel. To se tyka vseho - od zmen v bydleni, az po dovolene a volnocasove aktivity. A ja bych pritom obcas tak strasne potrebovala, aby jednou nekdo alespon chvili potlacil me. Krecek v kolecku. Take rakovina v rodine, tata na ni pred rokem umrel a z jeho strany v rodine mnoho dalsich pribuznych. Cim dal casteji me sem tam nekde neurcite boli. Do toho narocna ovdovela mama, zaskodnicti tchanovci a posledni dobou neprilis dobry vztah se sourozencem (z mne neznamych duvodu). Promluvit nemam s kym, manzel je zoufale neempaticky a jsem rada, kdyz domluvime prakticke a provozni zalezitosti. Kamaradka bydli daleko, je dost vytizena, po telefonu krademe chvilky jednou za uherak. Sama toho ma dost, nechci ji zatezovat. Z ostatni rodiny neni s kym, dalsi znami nejsou tak blizci nebo toho maji sami dost a nechci to na ne valit. Uvedomuju si, ze stres je pro rozvoj rakoviny rizikovy faktor, ale vystoupit z toho neumim...