Jéje, jak tomu rozumím...a vlastně i tomu manželovi.
S tím strachem nad nemocí by chtělo něco udělat, je to takový malý trauma prostě a zbytečně člověk myšlenkami na nemoc tu samu nemoc po čase "přivolat"...i když určitě ne ze dne na den. V tom bych si určitě pomoct nechala a taky bych šla na vyšetření...i když znám lidi, kteří se tak bojí, že je ani vyšetření neuklidní, protože "co kdyby doktoři něco přehlídli"....vypadá to úsměvně, ale není.
No, většinou za tím strachem se skrývá nějaká zkušenost...

A s manželem - řešila jsem právě asi něco podobného...a mám pocit, že - dobrý..najednou člověk má úplně jinej postoj k tomu všemu. Protože - někdy je to jakoby objektivně docela dobrý a subjektivně je člověk nespokojenej...někdy to chce jen správně pojmenovat a ujasnit si...