Mně pomáhá pěstovat ty vztahy, které za to stojí, můj čas věnovat lidem, kteří jsou toho hodni a také víra, že můj nebeský Otec mě má rád přesně takovou, jaká jsem. Přijala jsem, že já jsem zodpovědná za sebe a mou rodinu, včetně toho, že musím odstřihnout tu pravidelnou dodávku jedu do mého života. Což neznamená, že už to nebolí, jen už mi to tolik neurčuje život. Kdysi jsem se vykašlala na doktorát proto, že mi došlo, že jediný důvod proč ho dělám je, aby tatínek viděl, že jsem dobrá. Stejně jsem velmi snadno ovlivnitelná uznáním a pochvalou od druhých a kritiku, i zcela nesmyslnou, unáším dost bolestně.