Vadí jí spíš to, že je stranou kolektivu, než že není průbojná a extrovertní, že jo? Taky jsem taková byla, mělo to spoustu příčin a důvodů, ale myslím si, že pokud je toto vnitřní nastavení člověka, není dobré ho úplně měnit. Postupně člověk dospívá k určitému sebepozonání a sebepřijetí. Teď jsem vlastně solitér, jsem ráda mezi lidmi a samozřejmě potřebuju někam patřit a být přijímaná a oceňovaná, ale převážně k životu potřebuju mít svůj prostor a klid. Ještě že jsem si to neuvědomila dřív, možná bych neměla děti :-D