Neporadim, jen soucitim. Mam takovou dceru /7 let/, je v tomhle po tchyni a castecne po manzelovi, kterej se s tim uz ale naucil pracovat. Takova ta vnitrni ublizenost a presvedceni, ze celej svet je proti ni spiknutej, to je sileny. Zatim to stridave zvladam a stridave mne tim toci, protoze jsem clovek primej, kterej je z rodiny, kde probihaly rychle hadky, ktere procistily vzduch a za par minut byl klid. Ona je schopna mi pripomenout co jsem rekla nebo nerekla rok zpatky.
Priznavam, ze mi tenhle povahovy rys vyrazne vadi a daleko vic si rozumim se synem. Ji ani nejde poradne udelat radost, vsechno je blby a pokud uz radost ma, vydrzi ji chvilku, takze uz se mi ji ani nechce nic vymyslet. Kdyz ji potrebuju neco koupit, dam ji vybrat a pak neprijimam reklamace, kdyz by se ji to nelibilo. Mezi kamaradkami je kupodivu dost oblibena.