myslím, že pokud bych s ním zůstala, umřu dřív já, buď na nemoc, kterou ve mě vyvolá nebo bohužel ve chvílích nejtěžšcíh mě napadlo i umřít dobrovolně, a to jsem nikdy nemyslela, že by mě jen ve snu napadlo, naštěstí jen napadlo a jsem dost silná na takové hlouposti, ale už to, že kvůli němu taková myšlenka zabloudila, musím pryč...na co by on tak ochořel, válí se, odpočívá, jí to nejvybranější, čerstvé pečivo, ovoce, zelenina pro něj...staré pro nás.jeho vybírání z lednice mě denně dusí, když uvařím obyčejnější jídlo, třeba knedlík s vajíčkem, když zbude - nějak zrovna nemá chuť, když donesu drahé telecí maso od tety a řeknu, že je jen pro dceru, schválně je sní on, v práci žádný stres, ode mě servis. na sebe opatrný,nesportuje,v posteli při ležení se nezabije,.... ..zobe vitamínky, co by se mu tak asi přihodilo? leda že by ho zabil mixér nebo toustovač.:)zlehčuju to, protože nic jiného než optimismus nelze...