jojo, to je ten problém, jsem taková florence nightingalová, prostě neumím myslet moc na sebe, ale učím se to, postupně, ,,,jsi mi jaksi tím, co píšeš, hodně blízká, vím, co chceš říct, taky vím, že vše, co se nám děje, má nějaký smysl - něčím projít, někam se posunout, dozrát, něco pochopit, něco se naučit - možná i jeden od druhého a že on zrcadlí, ano možná ano, zloba nebo zášť - to naštštěší neznám, jsem jen hodně zfrustrovaná, po všech směrech a když to dosáhne vrcholu Mont Ev., tak ufňukaná, což mně pak vadí. ale jinak jsem hodně pozitivní člověk,(i když tady to tak nevypadá celou diskuzi), co se řídí tímto: že něco nejde udělat? ale jde všechno, jen možná jinak než se na to teď díváme, možná taky všechno nejde hned, jak my chceme, nebo možná chceme něco, co ještě nemáme mít...