...navíc pokud se to začne promítat do tvého fyzického stavu, pak je vidět, že je opravdu něco v nepořádku a že opravdu trpíš....celý člověk, i to tělo.
I proto bych to být tebou opravdu řešila, tyhle věci jsou jistě do určité míry dané, ale chtějí nás něco naučit, k něčemu probudit, něco pochopit.

Prostě bych přijala tu situaci - ano, mám to teď tak a tak...nezměním ji, ale nesouhlasím s tím, jak se ke mně manžel chová...co mohu JÁ udělat? Řešení se naskytne...když se zklidníš...s tím, že už je to v procesu, kdy se to řeší...bu´d pozorná a sleduj, co se děje...
Občas, když nevím kudy kam, tu situaci jakoby "odevzdám" a pak se mi dějou hrozně legrační věci....třeba mi "odpovídá" televize. Nebo otevřu knížku tam, kde je odpověď nebo rada...ne, nečekám to, děje se to samo...leccos se pak děje samo a líp, než bych to kdy vymyslela.

A víš, kdy se to stane? Když už je člověk na konci svých sil, je unavený, když už nemůže a řekne si "ne, já už nemůžu, děj se vůle boží"...přestane do toho dávat svou vůli (já to chci tak a tak) a nechá to být (dozrát), ať se to děje, jak je to nejepší pro mě (a dítě)...a ono se to opravdu děje...uvnitř i venku.

A je dobře, že sis to tu tak hezky shrnula...někdy je potřeba si ty věci sepsat - k uvědomění si svojí situace.