Amálie, ale houby, na to pozor - i když má člověk deprese, nemusí se ještě chovat ke své rodině hnusně (vím to, sama jsem depresemi trpěla). Spíš tak vyniknou jeho špatné/u někoho i dobré sklony. Pokud má problémů víc, tam je to dáno jednoznačně - máš problém, musíš (nebo musíme) ho řešit. Jestli se odmítá léčit, není opravdu co řešit a proč se obviňovat.
Psychiatrický pacient, který nechápe svůj problém, nebude nikdy schopen žít jako partner a už vůbec jako otec, bude vám pořád ubližovat. Ten, který ho chápe a odmítá svou odpovědnost za řešení, si tím spíš nezaslouží tvoji lítost.
V tomto případě jsi ty ta zodpovědná, kdo rozhoduje o vaší rodině a jestliže už ti síly došly, udělej, co pavažuješ za nejlepší.
Bez ohledu na všechny pocity a lístost, dala jsi mu šanci a nabídla pomoc v léčbě, těžko můžeš udělat víc, to je realita. Víc už se můžeš jenom trápit, když zůstaneš.
Ale doporučila bych ti vyhledat pomoc, s někým konzultovat svoje kroky, udělat si jasno, co odd rozchodu čekáš - lze očekávat, že tě bude prosit a vyčítat, snažit nějak využít a zneužívat i dceru - když je tak sobecký, jak jsi psala.
Každopádně hodně štěstí