Amélie, občas mám pocit, že si lidi myslí - Tenhle život je jen na zkoušku a pak začneme žít opravdu a jinak. Ale tak to přece není. TEĎ je to naostro! Nikdy se ti nevrátí ani jeden den a méně jich už máš před sebou, než naopak. Tvé zdravotní problémy přičítám především neustálému stresu a psychické zátěži. Z čeho pramení, jsi popsala dost přesně.
Manžel neochořel nemocí, která by tě zavazovala k celoživotní péči o něj. Tvůj manžel má patologické charakterové rysy,, které s nemocí nesouvisí a jsou zároveń neslučitelné s životem v páru, neřku-li v rodině. To by sis měla uvědomit a začít jednat. Měla bys především zrušit SJM. Rozdělte si s manželem majetek a on ať si pak koupí kozí chlívek i se stádem a platí za něho hypotéku. Určitě bys měla zažádet o rozvod a ve společném bytě s ním nadále nesetrvávat. Dcera má sice dva rodiče, ale jestli o ni pečuješ sama, musíš myslet především na sebe. Potřebuješ být zdravá a zase začít žít, ne přežívat. Přestaň se doprošovat, zachraňovat ztracené případy a trápit se. Je to k ničemu a ani tvé dceři to není ku prospěchu. Je docela možné, že ti to jednou v dospělosti vyčte. Může také okopírovat tvůj model trpitelky a jít v dospělosti ve tvých stopách. Na tvém místě bych si vše finančně a organizačně promyslela a začala jednat. Moc ti přeju, abys začala další etapu svého života a nikdy svého kroku nelitovala. Osobně jsem si jistá, že v tvém případě je prakticky nemožné, aby bylo hůře. Hůře už bylo, je čas vzít život do vlastních rukou.