Amalie, neřešila bych JEHO, řešila bych sebe.
Já nevím, proč dělá to, co dělá (je sobecký, nemocný, s poruchou charakteru)...on prostě používá svou vůli k různým plánům a rozhodnutím (byť nesystematicky, nerozumně a zmateně) a on to tak "může" dělat, i když se ti to nelíbí, což chápu. Může se vlastně chovat, jak chce. A on se tak chová - jestli uvědoměle, nebo ne, to nevím, tipla bych si ale .
člověk vlastně může i třeba krást a zabíjet, jen pak musí nést následky. A druhý člověk zas má právo se chránit, nebýt vedle toho, kdo ho ohrožuje.

Tady je prostě důležité, jak se k tomu postavíš ty, jak se zachováš ty a co uděláš ty.
Nastav si hranice a řeš sebe (a dcerku).

Já vím, že je strašně těžké nekoukat se na něj, jak podivně se chová, jak je děsnej a neřešit, jak moc tě jeho chování rozčiluje, ale on se skutečně může chovat, jak chce nebo jak mu nemoc dovolí...je to takové jeho "právo"...
Ovšem tvé právo je naložit se svým životem, jak uznáš ty sama za vhodné....možná je to i taková určitá povinnost sama k sobě .