Amelie, pokud je to v tobě už takto, že si vše dokážeš uvědomit, nastavila bych si to tak v sobě a přirozeně vyčkala toho, že budu jednoznačně vědět...ano, je to moe nová cesta, touto už jít nechci.
Prostě bych na sobě pokud ještě nemám úplně jasno zatím nepáchala násilí ("Třeba jsem odcházet neměla, třeba by to mohlo být jinak....třeba"), ale ještě bych chvíli vyčkala ""nmouhou to být týdny, měsíce, ale i pouhé hodiny), aby to jakoby fakt uzrálo, že tak to chci/nechci a neměla už žádnou vážnou pochybnost.
A taky abych věděla, že je to ve mně "čisté" a bez nějakých záští a hněvů, výčitek, vzteku, pocitu sebelítosti a tak.
Prostě jako kdyby člověk došel tak nějak přirozeně na konec jedné cesty...a vykročil beze strachu a s důvěrou na další.
V tu chvíli se všechno začne dít tak, aby to šlo co nejlépe a nejsplavněji a bez větších problémů, tak, jak nejlépe to půjde .