U nás to bylo jasné už v břiše . Vážně,syn měl při porodu 4,5kg a v devátém měsíci kdy se údajně už děti nemohou moc hýbat se tam mlem, že to vypadalo jak z nějakého hororu. Vlastně zpětně už ve čtvrtém měsíci těhotenství na ultrazvuku jsme čuměli co tam dělá. Fakt.

Moc ti rozumím, že se cítíš jako neschopná a že máš nejdivočejší dítě na světě. Moje dítě prakticky nesmí k žádné kamarádce. Jako nikdy to neřekly naplno, ale pozvání ustala a zkrátka to vycítíš. Ve škole je taky za mimoně. Často proto bulím, ale co už nadělám. Ještě si schovávám jako poslední možnost léky, ale těch se zatím bojím.

Když byl ale takhle malinkej jako ten tvůj, tak opravdu nejlíp funguje držet za ruku. domluva k nim moc nedoléhá. Držet za ruku, brát obličej do dlaní, být důsledná. Když dělá něco špatně nekřičet ani nevolat na něj, ale přistoupit, dát ruce na ramena nebo vzít za ruce a říkat do obličeje. Pořád jsem čekala že snad něco pochopí, ale ono je to bohužel trochu jako se zvířátkem. Dnes už o tom se synem aspon mluvíme, uvědomuje si to. ale když má den, stejně ho nic nezastaví. Vydrž a na návštěvy do bytu a restaurací ho neber, z toho budete hotoví oba dva.

Přeju hodně štěstí a síly a doporučuju podpůrnou skupinu. Opravdu nejsi sama, jedeme v tom s tebou