U me byly nejhorší noci, člověk unavenej a najednou přišla tíseň, strach, na cloveka to padlo jako deka. Paradoxně na me nejhůř působili příbuzní, kteri zpočátku měli v zásobě plno historek jak se někdo zázračné rozmluvil a vystudoval VŠ, nebo jsem byla moc precitlivelá, moc řešila, moc dlouho doma.. takze mi pomohlo malé zhroucení a potom opravdu raná péče - jednak se člověk vykecá (a poradkyně musela mit z hlavy pátrací balon) ale i efektivně poradí, zapůjči zdarma pomůcky a taky nakontaktuji na ostatní rodiny. Moc preju tvoji maličké, aby byla zcela v pořádku a bez problemu, ale věř, ze i kdyby nějaký problem byl, zivot nekončí jenom se zmeni trasa a naděje je vždy