Cumel se u nás říká dudlíku běžně. Mladší syn se k němu vrátil ve 3 letech, když se narodila dcera, ta dudlík nechtěla vůbec.
Odnaučování nebylo jednoduché, ale nakonec se to povedlo. Komentáře si moc nevybavuju a i kdyby byly - se synem jsem od té doby řešila mnohem závažnější věci než nějaký cumel.

Jejdamane,
podobně jako ty jsem se naučila komentovat nevhodné kecy spoluobčanů, co chtěli vychovávat mou dceru, také vyhrožovali, že si ji vezmou. Zajímavé je, že jsem to zažila až když jsme se přestěhovali na Moravu, v Praze jsem to nezaznamenala.