Ne, Monty, neměla. I když jsem se bouřila (ale jen do určité míry, protože jsem se bála, že mě už vůbec nebudou mít rádi), byla jsem za to trestaná (jak píšeš i ty) - tomu neříkám mít dovoleno být sám sebou. A odnesla jsem si z toho do života přesvědčení, že taková jaká jsem, jsem špatná. To mi opravdu v životě nepomáhalo, ba naopak, dalo mi hodně práce (a sama jsem na to nestačila), abych se s tím vším dokázala vypořádat a konečně vědět, kdo jsem a že jsem v pořádku tak, jak jsem. Běžná škola dětem svým přístupem také sugeruje, že pokud nejsou takové a takové, nejsou v pořádku.