Pokud dojde k tomu, že po zateplení domu vrstvou pěnového polystyrenu přestane dům „dýchat“, není to způsobeno vrstvou pěnového polystyrenu, ale tím, že zateplení budovy je většinou spojeno s výměnou oken a s dokonalým utěsněním spár. Nová okna, jak plastová, tak i dřevěná typu EURO mají proti starým oknům až 10x vyšší těsnost spár mezi rámem a křídlem. Tento fakt výrazně ovlivní možnost stálé výměny vzduchu v místnosti, která probíhala před výměnou oken. Zatímco dříve byla výměna vzduchu v místnosti i při zavřených oknech cca 1x za hodinu, po osazení nových oken je 10x nižší. Pokud si uživatele neosvojí nový, proti minulosti odlišný režim větrání bytu, dochází pak k nárůstu relativní vlhkosti vnitřního vzduchu a ke vzniku plísní. V praxi většinou postačí nechat okna na režim mikroventilace.

Pokud se hovoří o tzv. „dýchání domu", vychází se přitom z úvahy, že difúze vodní páry skrz stěny domu má nějaký praktický význam. Ve skutečnosti ale neumí běžný dům přes obvodové zdi odvést více jak 3 % vlhkosti. A to bez ohledu na to, jestli je zeď z pálených cihel, pórobetonu, betonových tvárnic nebo např. ztraceného bednění. Zrovna tak dodatečné zateplení takového domu pěnovým polystyrenem, děrovaným pěnovým polystyrenem, minerální vatou, lehčeným pórobetonem apod. nehraje v celkové bilanci výměny vzduchu významnou roli. V praxi existují případy, kdy může mít difúze přes zdi domu i určitý praktický význam (např. domy po povodních, silně zasažené již dříve vlhkostí apod.), ale v těchto zvláštních případech je vhodné nechat dům postupně vyschnout po odstranění původní zasažené omítky a především po odstranění vlastních příčin vzniku vlhkosti. Tyto stavby by měl důkladně posoudit odborník a navrhnout způsob řešení.

K tomuto tématu byla zpracována studie v zahraničí, která došla k závěrům, že „typické vnější stěny nejsou schopny ani částečně nahradit ventilaci při odvádění vodní páry z místností, protože množství páry vznikající při používání domu nebo bytu je několikanásobně vyšší, než může prostoupit přes vnější stěny. Snahy o dosažení co největší paropropustnosti vnějších stěn jsou z praktického hlediska nesmyslné a bezvýznamné".

Autor: Ing. Jiří Kudlička, Sdružení EPS ČR