Diskuze : Zdraví : Ostatní nemoci a potíže

yuki, chápu jak to myslíš, ale tohle zní skoro až jako rouhání... děti se nepořizují jako nové auto, je v tom vždycky kus neznámé a vždycky potřebuješ určitou konstelaci, abys je mohla mít... takhle jak to píšeš, to vypadá, že brácha si ty děti pořídil špatně, špatně si vypočítal kdy si je má pořídit... předpokládám, že to tak prostě vyšlo v závislosti na dalších okolnostech, nebyla to přímá volba
a upřímně bys mohla taky říct, že mít děti ve 20 může být větší průšvih, protože nezralost vztahu je pravděpodobnější než ve 40 a pravděpodobnost rozpadu rodiny je tím vyšší (třeba)

Yuki,
přesně... pro někoho, kdo je zdravej, je těžký si představit, že třeba taky najednou nebude... já jsem vždycky byla poměrně "silná", samostatná, outdoorová, myslím, že jsem žila dost zdravě, dbala na jídlo, pohyb atd... ale prostě dědičnost je sfiňa a Vrchlického k padesátinám oslovovali "ctihodný kmete" - a to neznamená, že se před 150ti lety lidi nedožívali klidně osmdesáti - ale jen někteří... na výminek chodili staří když se syn oženil... a byli "staří", cca v těch padesáti... prostě je to fakt...

Jinak ve dvaceti nebo třiceti jsem nad tím neuvažovala - ale když jsme se v mých padesáti stěhovali, tak už jsme vybírali dům aby byl více méně bezbariérový - přízemní, bez schodů a komplikací atd. No a po necelých čtyřech letech jsem ráda, že nemusím zdolávat schody...

Moje mamka byla babicka ve 48, ode me. Ja, jestli nekdy. budu, tak nejdriv ta 10 let, to bude mladsimu 30.

Babičkování je úžasný, vřele dopručuju

Jedna kamaradka byla babičkou v 36.
A bylo to dobře, v 58 umřela, tak si vnoučat aspoň užila.