Diskuze : Zdraví : Žlučníkové problémy

Romano,
v době předinternetové jsem četla článek ""Žlučník jako srdce ženy"".
Napsali ho dva internisté.
Desítky let jsem netušila, jak to na někoho sedí.

"Já trochu jako psychologa využívám toho psychiatra."

proč ne, jestli je rozumnej

"Spíš mě zaráží, že jsem to neviděla dřív, jak jsem byla slepá, tyhle věci se nestanou ze dne na den, vždycky tomu něco předchází a já si myslela, jak mě mají rádi."

Romano, v 18 mě fyzicky napadl svůj milovaný dědeček, když mě viděl ve spodním prádle. Dal mi dvě rány pěstí, nahýma nohama jsem upadla na škváru, měla jsem modřinu na bradě. Já ho opravdu milovala, i když nebyl vlastní. Pro moje dospívání byl hodně zásadní, nahrazoval mi otce, ale holt to mělo mít svůj "rázný konec".

"Psychiatra určitě měnit nebudu, zná mě, rodinou situaci, proti jeho postupu nic nemám, spíš až budu v Praze, zkusím nějaké jiné gastro, tam výhrady mám."

Jenom malá technická, neodpovídej, jestli nechceš: mluvili jste s psychiatrem o terapii u psychologa nebo tě podporuje v názoru "jen prášky"?

A gastroskopie opravdu není žádné drama. Kdysi jsem ji podstupovala bez uspání (poprvé v 19), to docela je maso, ale s kratinkou anestezií je to fakt brnkačka...A hlavně je to fakt základ, vědět, jak se tam ty "stěny" chovají, když jim posíláš jídlo, léky, atd.

Huso,
terapeut duše není zubař, kde se otevře huba a vidí se.
Ani ten nejlepší nehne s člověkem, který přichází zabetonovaný, v podstatě připravený k obraně - nic nenajdeš, já to nechci vědět.
Tak zbydou ty prášky.