Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Tahle se balim já, většinu věcí zapomenu. Naštěstí se dá snad vše dokoupit.
Už jsem došla tak daleko, že si pár dní dopředu dávám věci na hromádku, ne že bych byla tak pečlivá, ale spíš jsem takový chaotik, že rychle se zabalit neumím.

zrovna ted o vikendu jsme s mymi rodici probirali, kdo v sirsi rodine pred rokem 89 emigroval a jak to jeho rodice prozivali, kdyz vedeli, ze dite uz nikdy neuvidi - a pak ty rodice jeste vyhodili z prace, pokud meli vedouci funkci

nekteri zemreli a potomka uz nikdy nevideli - a potomek jim ani nesmel prijet na pohreb

tak to bych asi hodne spatne snasela

Fed, to si mi připomněla loňský pobyt v nemocnici.
Spolubydlící volá patnáctiletý syn, jestli může s kamarádem na víkend na chatu a je mu to povoleno. V neděli volá, že se nemají z Polska jak dostat, co mají dělat, že asi pojedou stopem nebo jestli mají počkat do pondělka a jestli mu to omluví ve škole.
Naštěstí byla v nemocni, případný infarkt by byl řešen hned.

Anadar, u nás to samé, prostě si voláme.
U manžela to není zvykem a ještě teď mi kolikrát zapomene zavolat, že dorazil nebo se zdrží a já doma šílím, ale už to pochopil a radši volá, lepší než abych volala vynervovaná já.

"žádné zprávy, dobré zprávy"

Také si myslím.
Pokud člověk neputuje sám někde v odlehlé divočině, v případě nehody se myslím zpráva dostane k blízkým velmi rychle a spolehlivě.
Měla jsem ostatně to "štěstí" to zažít.
Takže dokud nikdo nevolá, beru to, že je vše v pořádku. I když se potomek třeba delší dobu nepřipomene.
Znervózňuji v mimořádných situacích, jako byla např. střelba na FF v Praze, to jsem byla bez sebe, protože vlastní dítě i nějaké další blízké lidi jsem měla v sousedních budovách.
Ale natolik jsou zase příčetní oni, aby se v takové chvíli aktivně ohlásili.