Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Inko, já mám už roky napsaný seznam a pak jen podle toho kam, v jakém ročním období a na jak dlouho jedeme, dolaďuju detaily kolik čeho apod. I syn si ho dokonce opsal, aby něco nezapomněl, když si chystá věci na naše prázdninové cesty apod.

O balení mi ani nemluvte. Je to pro mne takový stres, že si vždycky říkám, že už nikam nebudu jezdit.
Za týden jedeme na dovolenou a už teď jsem nervózní.

Kat, jo, takhle to máme u nás... A syn bývá pryč skoro každý víkend, ne přes noc, ale jedou třeba s kamarádem fotit a odchází ráno v 6 a přijede večer v sedm, nebo i později...přes den jezdí různě vlaky, autobusy, někdy jdou třeba pár kilometrů někam pěšky, na nějaké odlehlejší místo...tak jsem ráda, když se občas ozve, že jsou v pořádku. Vím, že jsou oba zodpovědní a opatrní, ale stát se může cokoliv. Syn s tím nemá problém.

Sedmi, až po dvou dnech!? To by mě mezitím hráblo.. Tohle bylo dřív jednoduší, nikdo nikomu neměl jak dát o sobě vědět a rodiče byli v klidu.

S tou emigraci to muselo být hrozně těžký, a smutný.’

Inko, přesně, taky se nijak extra neuháníme, ale když jedeme třeba na dovolenou, i jen v rámci ČR, tak prostě po dojezdu na místo zavoláme babičkám, že jsme dorazili v pořádku. Nebo třeba aspoň napíšeme zprávu, ale jedna z babiček nemá mobil, jen pevnou linku, tak prostě zavoláme. Pak se jim třeba ozveme jednou dvakrát v tom týdnu, povyprávíme si, jak se tam máme apod. A když dorazíme domů, tak jen krátce zavoláme, že jsme v pořádku doma. Když jedu na víc dní sama se synem, tak taky po příjezdu dám vědět manželovi, že jsme dobře dojeli. Když syn jede o víkendu někam s kamarádem fotit, i jen v rámci jednoho dne, tak je taky zvyklý se nám občas ohlásit, kde zrovna jsou, protože různě popojíždějí vlakem, kolikrát jedou sami přes půl republiky, kamarád je mladší, než syn, takže mi přijde normální, že během dne párkrát pošle zprávu, že jsou teď zrovna tam a tam, nebo pošle fotku. Nejsou plnoletí a pohybují se kolikrát na odlehlejších místech, tak to nám i jim připadá normální, že se občas ozvou. Vždycky mu říkám, že nemám potřebu ho sledovat, kde všude se pohybují a co dělají, ale že mi stačí jednou za čas dát vědět, že jsou v pořádku.