Diskuze : Hlavní : Děti a sport

"jedině opravdu obejmout, ale jinak nic neříkat, každé slovo teď bolí...
...
se takové nespravedlivé věci občas dějí a je to obrovský zásah do psychiky. Pokud tohle překoná s tím, že to není konec světa, ohromně jí to posune dál. Ale to jí neříkej. "

Naprostý souhlas. Ony se ty sportovní intenzivní zážitky v životě hodí. Akorát v daný okamžik to hodně bolí.

Snad to trenéři ještě napraví.

A dá pak malý sportoveček každodenní dojíždění? Moje dcerka to tak třeba měla, kde v desítce dojížděla na tréninky 100km skoro každý den. Taky jí to dost vyčerpalo a i výkonnost nebyla tak dobrá. Naštěstí teď studuje tam, kde trénuje. Je ten přístup dost znát oproti místnímu oddílu. Ale ne každý na to má možnosti.

Moniko, nechci konkretizovat, co ted delam, ale urcite v praxi zvazuji a nezenu klienty do sporu...jen mne proste hned napada, co vsechno by se s tim dalo delat ...na druhou stranu nekdy je opravdu dulezite reagovat hned

No, 77krásko, právník by měl v první řadě posoudit a klienta informovat, jaké má ten boj vyhlídky na úspěch ...
Tvoje poměrně časté výkřiky tady v diskusích o ústavních stížnostech a náhradách nemajetkové újmy se podle mého nezřídka zakládají spíš na emocích než na nějakém právním uvážení. Pevně tedy věřím, že to děláš jen tady a že (pokud přicházíš v praxi do styku s individuálními klienty, kteří žádají o tvou právní pomoc) k pracovním věcem přistupuješ uvážlivěji. Myslím, že klienti většinou nestojí o "boj", který je bude stát akorát spoustu peněz a nervů, aby nakonec splakali nad výsledkem ...

Burt, tak od pravnika snad kazdy chce, aby bojoval (podaval odvolani, dovolani, ustavni stiznosti, vymyslel argumenty) a ne aby si s klientem pekne poplakal....mne je uplne jedno, ze to nekdo nazve diagnozou, naopak mne to i potesi