Diskuze : Hlavní : Chci svatbu a on nechce

Chapu te. Pokud jsi s nim spokojena, svatbu doporucuji hlavne z praktickeho hlediska. Manzelka nema stejne pravni postaveni jako pritelkyne. A prave v mem okoli hodne se staly pripady, kdy pritel nahle zemrel (manzelka s cerstve narozenymi dvojcatami naprosto bez prostredku, zadny vdovsky duchod, i ruzna pomoc od jeho zamestnavatele byla pravne slozita) nebo pripad rozchodu - zena dost ostrouhala, tezko resili spolecny majetek.
A duvod proc se hlavne muzi nechteji zenit - je to urcity krok, nechce se jim. Radi otevrena vratka, zavazky nefrci (to se netyka jen muzu). Ja jsem zmenu po svatbe pocitila - trochu jiny pristup okoli k nam i rodicu.

A MUSÍŠ se vdávat? Proč se vlastně chceš vdávat, když spolu nemáte děti, společnost podobné rodiny toleruje, neb jsou dneska zcela běžné. Co tě k tomu nutí? Společné jméno? Ty potřebuješ k soužití papír? Proboha, k čemu? Nebo je hodně movitý a ty po něm chceš jednou dědit? To pak jo, to bych se i provdala (a v důchodu pak měla třeba nárok na vdovský důchod, to by důvod ke svatbě byl).

A jo preklep celkem sedi k tematu.

Hele, tak ty první, jo

No, mě připadá celkem zvláštní tvůj přístup.

Naprosto chápu, že o 15 let starší, už jednou rozvedený muž, se kterým žiju už 4 roky, nemáme společné děti, že se nechce (nepotřebuje) ženit. Proč taky...

Myslím, že to pro něj prostě není důl,ežité. My také nejsme vzítí a to máme společné děti a já zcela běžně o svém muži mluvím jako o muži. Spousta lidí si tak asi myslí, že jsem vdaná, ale já to taky ke štěstí nepotřebuju.

Jestli to ty potřebuješ ke štěstí, tak mu to holt musíš říct (velmi intenzivně naznačit). No a jestli ještě navíc čekáš romantickou žádost o ruku (a lá americké filmy), tak to už teprve - to si myslím, že pro většinu českých mužů prostě není vůbec přirozené...