Diskuze : Hlavní : Jak se seznámit

Rose, nevim, jak to ovlivni globalizace a digitalizace - jestli to tak budou mit i dalsi generace

nicmene mne to venkovske prostredi dost bavi, coz jsem si uvedomila az ted....jak je to moc odlisne od toho, co zazivam tady ve vicemene anonymni Praze a v globalni firme, jak to je tradicni a podobne tomu, o cem vypravela babicka

Ropucho, ja kdyz navstivim svou kamaradkuna vsi, tak jeji syn sedi u pocitace a cizi lidi ho nezajimaji...zato kamaradka 55+ zdrbne celou vesnici, kdo bude chodit na boruvky na kšeft, kdo ma novou praci, kolik vydelava, kdo prodal pole atd.

Já jako dite bydlela na novém sídlišti v okresním městě, kde byl každý nový, ale teď po několika generacích se tam už všichni znají

Na chalupě v tradičních jižních Čechách se znaly cele rody už třeba 150 let, v krámu se tam ženské vždycky ptaly “čípak seš?”, načež se ukázalo, ze chodily s mou babickou do skoly atd.

Teď v činžáku v Praze je par lidi, kteří tam bydlí od narozeni, je jim 80+, matka jedné pani se tam nastehovala ve 30. letech po kolaudaci, ta si pamatovala všechny nájemce , zemřela v 90+ …. Takovou setrvačnost přes válku a socialismus a revoluci bych taky nečekala

Já jsem vysloveně od hranic se bývalým západním Německem, čára prakticky na dohled, nemalá část plochy obce v pásmu, to dosidlování tu bylo spíš později a ti lidi se hodně přesouvali. Moji vrstevníci byli nejvýše druhá zde narozená generace, často i první nebo se tam jejich rodiny teprve nastěhovali (můj případ).

sedmi, jo, taková byla manželova babička. Sama žila přes 100 let a přehled měla ještě o několika generacích zpět nejen u jejich rodiny, ale nejspíš o všech starousedlících v širém okolí. Včetne toho, komu kdy patřila jaká louka a pole.