Diskuze : Hlavní : Nemůžu mít dítě

Koliho, přesně tak, přesně to me napadlo, že bych se náhle ocitla v roli terapeuta a mohla se do toho nepříjemně zamotat, známá by mě zahrnovala svými stesky a já bych z toho byla jen rozpačitá. Neboť jak touto cestou pomoci?
Třeba bych na to neměla čas ani kapacitu a ještě více ublížila ...
Proto bych se zkraje držela neutrálních témat a vyčkala, jak se komunikace bude vyvíjet.

Greto, vidíš, tak jako na poměřování by mě nenapadlo na to hledět.
Já bych to brala prostě jako konstatování. Každému v životě něco vyjde a něco ne.
A bagatelizování ... to bych možná pociťovala u někoho blízkého, ke komu bych si přišla vylít srdce, ale tady jde o kontakt na dálku, po letech, nevnímala bych to hned takto důvěrně.

Koliho,

já si určitě nemyslím, že by pro všechny dětné lidi byly děti ústřední téma.

S kamarády, jejichž děti znám, se na ně vzájemně zeptáme a pokud někdo zrovna s nima nebo okolo nich něco řešíme, tak si to samozřejmě řeknem, ale jako jediné nebo hlavní téma většiny hovorů si to opravdu neumím představit.

U té spolužačky bych asi krátce konstatovala, že mě mrzí, že je z toho smutná, moc bych na to konto nerozpatlávala, co moje děti, a spíš bych se zaměřila na to, co dělá za práci, za koníčky, co zajímavýho je u nich ve městě...

(A teda v hloubi duše bych měla taky trochu strach, že když s ní vejdu do bližšího kontaktu, tak to bude jediný téma hovoru, když už jako první mail napsala tohle)

Napsala bych jen stručně "je mi líto, že to (zatím?) nevyšlo" a pak bych čekala na reakci. Pokud by to kamarádka chtěla dál nějak rozebírat, bála bych se trochu, že s tím může mít nějaký problém a nemůžu suplovat odborníka. Ale nevím samozřejmě, jak moc je to vážné.

Na druhou stranu bych moc nesypala žádné zážitky se svou rodinou a dětmi apod. Když se mne někdo zeptá, zda mám rodinu a děti, řeknu stručně ne a v duchu se modlím, abych byla ušetřena zbytečných otázek próóóč a nekonečných "vtipných" příběhů a rodinných zážitků, které mně jako nezúčastněné osobě stejně nic nedají. Jiných, obecnějších témat k hovoru nebo psaní určitě může být mnoho.

Shrekyně, tématu rodiny bych se dotkla jen lehce, ve smyslu, že to je smutné, že něco v životě nevyšlo, případně bych zmínila, co nevyšlo mně. Věcně, stručně.
Dále bych to nerozváděla a hledala pozitivní či neutrální témata k rozhovoru. Jak se žije v cizině, co tam dělá zajímavého apod.. A samozřejmě bych se zdržela přehnaného rozebírání vlastní rodiny a dětí, prostě bych se orientovala přednostně na jiné věci.