Diskuze : Hlavní : Nemůžu mít dítě

já bych tedy raději byla bezdětná, než přijít o nohy
ale
nemít děti bych brala jako něco nevyplněného v mém životě

Monty "fakt to není ústřední konverzační téma, okolo kterého by se všechno točilo. On je asi dost rozdíl v tom, jestli někdo bere děti jako smysl života nebo jako jeho součást."

Jediné téma to není, ale jedno hlavních, o kterýcha se běžně bavíme. Zrovna tak jako o rodičích, partnerech, zvířatech, práci, tak i o dětech.

Shrekyně "pro spoustu lidí je nemít děti větší tragédie, než zůstat přijít o nohy"

Souhlasím. Pro mě by to bylo na podobné úrovni. Pokud by to někdo zlehčoval podobným způsobem, velmi by mě to (jako nedobrovolně bezdětnou) bolelo. Já uděla pro to mít dítě maximum, je to pro mě zásadní událost.

Spolužačce bych napsala, že je chápu, že to musí být pro ni těžké a pokud si by potřebovala popovídat, že jsem tu pro ni (pokud bych to tak cítila). O vlastní rodině bych se moc nerozepisovala, jen informativně, že já děti mám... a dál bych pokračovala o práci, dovolené, koníčkách, kultuře, apod. A ptala se na její zájmy atd.

"pokud někdo děti nemá a chtěl, pak je poslouchání o cizích dětech bolestné, a pokud nemá a nechtěl, tak otravné."

No, asi tak.

Ono je občas otravné to poslouchat, i když má a chtěl (když je toho moc).

Zase na druhou stranu jsou lidi, u kterých to poslouchám docela ráda - třeba když ty děti jsou už dospělé, žijou někde v zahraničí a ten člověk popisuje, jak u nich byl na návštěvě a co tam dělali a viděli.

Mám jednu takovou dobrou známou, která je tedy vdaná, ale děti mít nemohla a manžel nebyl svolný k adopci.

Máme i tam nějaká společná témata, ale je pravda, že mi hlavně dřív, když jsem měla děti menší a dost výrazně určovaly můj životaběh, občas dalo dost práce vyhnout se povídání o dětech.
Ona má stejně jako já ráda divadlo, knížky, cestování, takže v tomhle jsme vždycky našly společnou řeč.