Diskuze : Zdraví : LMD a hypoaktivita

Nějaká: přesně tak, stačí málo a děti umí být pěkně krutý, a rodiče je často neinformujou, že každý je jiný, já měla jako malá kostky, které se daly složit v obrázek, 6 obrázků, na jednom byl nějaký asi francouz, na druhém číňan, černoch atd. a mě se strašně líbilo, jak je každý jiný. Máma mi vysvětlovala, když byl někdo jiný, co se stalo, třeba její kolega měl pryč obličej, popáleniny, vypadal na první pohled strašidelně, ale byl to skvělý člověk, máma mi řekla, jak se mu to stalo a už jako malá jsem to brala a dneska mi nedělá problém komunikace a vztah s jinými nebo postiženými lidmi. A že je to těžké, někdo je jiný, tak to probudí zvědavost, civět je blbé, vyhýbat se pohledem taky... a tohle všechno vede k nejistotě co ty, kteří se s tím nehodlají poprat u sebe, že je to jejich problém vnímání jiných ne přímo těch jiných, tak jdou do posměchu, agrese, ignorace... škoda, jaká škoda. Přitom to nikomu ještě nic dobrého nepřineslo ani na jedné straně.

Myslím, že s tím nenaděláš nic, mám takového manžela a já jsem druhý opak a je to dost napjaté. Nejspíš nějakou psychologickou pomoc, případně alternativní školu, kde by měli brát trošku ohled na individuální schopnosti a asi u broučka pěstovat sebevědomí, že kvalita jeho jako člověka nesouvisí s rychlostí i když se mu ostatní posmívají. A tobě pevné nervy...

já jsem smířená. Ale možná si neuvědomuješ dopady "pomalosti" - posměch ostatních, nebránil se, když ho děti šikanovaly, protože to nestihl, pořád se na něj čeká... Tyhle děti nemaí sice tolik fyzických úrazů, ale mají hodně úrazů na duši od různých necitlivých a mnohdy neférových poznámek o svém intelektu (vypadají hloupější než jsou), šikovnosti... Trpí v kroužcích - právě proto, že to nikdy nestihnou včas, ve škole...
nehledě k tomu, že ve škole se ti nikdo nebude posmívat, že neumíš počítat, ale budou se ti posmívat, že neumíš kotrmelec.
Všeliskde se píše jak pracovat s hyperaktivními dětmi, ale tohle se dost opomíjí, i když to taky přináší těžké situace

Já vím, že zasahuju do tématu, ale vzpomněla jsem si, jak nás ve filozofii učili o Kantovi něco, že 12 let koukal na kostelní hodiny a pak napsal svoji filozofii, tak tak a co

Možná u vás vaše dítě vychová trpělivost, že i buddhisté budou závidět

Hodně štěstí na hodné a chápající učitelky!

Co konkrétně s vším malým neporadím, ale o dyspraxii vyšla zajímavá knížka, jmenuje se "Nešikovné dítě". Tam jsou i konkrétní rady, jak se s tímhle omezením vypořádat i v praxi.