Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Já jsem chtěla další mimčo skoro hned,ale manžel ne.Tak jsme to vše probrali a na podzim to zkusíme.Slyšeli jsme,že další dítě je pro ně přínos.Hodně od nich odkoukají a je to asi lepší.Zvládnout se to určitě dá. A co rodina,jak to vzali?
Jinak já mám pana doktora(gynekologa)a ten taky vše pokazil,jak mohl.Na vše na co jsem si stěžovala říkal,že je to normální.Taky jsem k němu už nešla.Chápu tvé pocity,byla jsem na tom stejně,ale oni jsou opravdu tak roztomilý.

Ahoj,
v průběhu těhotenství nebylo nic poznat, jak taky, když má paní doktorka nepatří mezi nejpečlivější a nejstarostlivější (ztratila jsem v ní také veškerou důvěru a poohlížím se po nové) takže co mohla to ošulila. Jsem z Prahy. Manžel oporou je, stará se, ikdyž teď zrovna bohužel musí pracovně cestovat do zahraničí, a tak i první týden z porodnice jsme museli doma přežít sami. A odjede nám znova A co další děti, máte někdo další a zdravé děti???

Ahojky,měla jsem asi podobné pocity jako ty.Ještě teď s tím nejsem úplně smířená,ale Máťa je opravdu tak strašně hodnej a pořád se směje,že bych ho nikomu nedala.Manželovo je to první dítě a bylo to pro něj dost těžký se s tím vyrovnat,ale zvládnul to.

Ahoj,
nejsem s tím vším ještě moc smířená, ale bohužel se také přidávám do klubu. Letos na velikonoce se mi narodil chlapeček (je mu teď 20 dní). Celé těhotenství bylo v pohodě, spíš taková rutina, načůrat do kalíšku, zvážit se, změřit tlak. Bohužel třetí den po porodu, kdy mi malého vyndali z inkubátoru mi sdělili, že má těžkou srdeční vadu a pravděpodobně DS. Je to moje první miminko, rozhodně nespadám do kategorie starších rodiček.
Čekáme na genetiku, ikdyž všichni doktoři, kteří se s naším miminkem setkali si jsou s diagnozou jistí
Všechny co tady píšete o svých dětech s DS, říkáte jak je moc milujete.
Já jsem asi ještě moc na začátku, nemůžu říct, že bych miminko chtěla zavrhnout a nechtěla ho mít ráda, vím, že opustit by bylo to nejhorší co bych mohla udělat a že už si to bez něj nemůžu představit, ale přesto od začátku zápasím s tím, že se ho snažím učit mít ráda. Doufám, že jsem to napsala trošku srozumitelně. Prostě jsem si svoje dítě ani pořádně nepochovala a už mi řekli jak na tom je. A nějak mě to maminkovství akorát bolí...
Byli jste na tom podobně, nebo jsem krkavčí matka

já vím,to si psala