Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

U nas ve Svycarsku byl nedavno v televizi dokument o klukovi s Down syndromem. Bylo mu pres 20 let. Bydlel u rodicu na vsi, kazde rano sjel na kole k nadrazi (ve Svycarsku neni tak nebezpecne jezdit na kole, vsude jsou stezky a pruhy pro cyklisty), nastoupil i s kolem do vlaku, jel asi 20 minut, na predmesti Zurichu vystoupil, dojel na kole do zoologicky a tam pracoval jako osetrovatel zvirat (vozil slamu, hnuj, kartacoval) a vecer zase domu. Fakt chytrej, sympatickej kluk. Vubec jsem neverila svym ocim.

Nebo treba Bill Gates snad taky zvladne jednodussi kancelarskou praci.

Jaano,jasně. Souhlasím.Já právě oceňuju, že ho zapojili

Ale reaguju na komentář, že to zas tak skvělý není, když se o tom, že dá koš, udělá článek. Že se lidi s DS podceňují. Ano, podceňují,ale v tomto případě by opravdu na normální hru neměl. A právě proto se mi líbí, že jednoho týpka, co spíš jen trénuje a občas střídá, berou. Protože takových je dvanáct do tuctu i mezi nepostiženými.

Dee ala přiznáš třeba to, že ten kluk, o kterém to video je je vcelku schopný? Ž x dalších lidí s DS prostě nezvládne nic? Tady je také spousta lidí s různým postižení, kteří se aktivně zapojují do společmnosti ( namátkou restaurace, sporty hendikepovaných ... ) , ale prostě jak chceš aktivně zapojit někoho, kdo "jen žije" ? Mám kamarádku, kdetá dceru s DS má, holčině je cca 23 let, ty problémy, které s tím jsou si málokdo umí představit a málokdo by toto dobrovolně podstupoval ( oni tenkrát nevěděli, že se dcera narodí s DS).

Hned vedle domu, kdy bydlím je středisko pro tyhle děti, škola, kam jich chodí orpavdu docela dosta vidím, že někteří jsou v pohodě a věřím tomu, že při správné péči jsou schopní provozovat mraky aktivit, chodí např. plavat a cím, že pořádají závody apod., ale taky jsou takoví, kteří se každý den učí jíst lžící ( obrazně).

Prostě vždy zálěží na míře. Zrovna tak, jako některý autista zvládně třeba kancelářskou práci a některý musí být pod práškama celý život, aby sám sebe nezabil. Mám v živé paměti dokument o mamince dvou těžce postižených klucích, dnes už dospělých, kdy jeden je těžký autista a ona neví, co s ním, v žádném ústavu ho nepřijmou, pokud nebude pod medikamenty, prostože je hodně agresivní, matka nechce, aby byl tlumen léky, ale sama nezvládá, její rodina se kluka bojí, těžko chtít po nějaké pečovatele, aby se vystavovala riziku ...


ono není všechno jen černo-bílé

To je super. Ale já jen, že s normálními dětmi v klasickém týmu (bez úlev) by to nešlo.

Ale jinak

(PS:že jsi jeden zdejší reinkarnovaný nick?)