Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Nedá se paušalizovat. Postižení dítěte může být takové, že rodina zvládne i při péči o něj normálně fungovat. A pak jsou postižení taková, kde to při nejlepší snaze nejde. Downůvsyndrom má přece také více variant. Od těžkých mentálních i fyzických postižení po mírnější formy. Nevíme, jak to bylo v tomto případě.

Co když žena má takovou práci, kterou společnosti přináší velký užitek? A třeba se její práce nedá skloubit s celodenní péčí o postižené dítě. Když rezignuje na profesi paní za přepážkou, je to trochu jiné než výzkumná pracovnice, která se třeba podílí na vývoji nových léků? (Když to hodně zjednoduším )

"Jenže je španý ten, kdo péči o postižené dítě zkrátka nezvládne?"
dášo,
u mnoha postižení a chorob dojde situace časem, jednou, do stádia, kdy se to doma zvládnout nedá. Z různých důvodů. To není žádná ostuda.

To je teda těžký alibismus... nebo jak to vůbec nazvat.. dát šanci(?!) někomu, aby se staral o moje postižené dítě? Tak to je opravdu krásné gesto. Myslíš, že se na miminko s downem stojí fronta, jo?

"Vždycky bych obětovala všechno pro dobro mého dítěte, jedno, jaké to dítě je. Tohle právo na osobní pohodlí, štěstí atd. klidně za cenu života druhého je na zblití."
Nikdy jsem se do podobné situace nedostala. A nikdy bych si nedovolila nikoho odsuzovat. Nežiju život té maminky, bylo tu určitě těžké rozhodnutí.
Rozhodla se takto, nemám právo ji za to kritizovat.
Možná budou chtít mít další dítě, snad zdravé. Prostě rodina zvážila své možnosti a udělala to, co se jí zdálo v danou chvíli neschůdnější. Možná časem své rozhodnutí přehodnotí a dítě si vezmou, možná si ho adoptuje rodina, která je připravena na život s dítětem s DS.
Vždycky jsem obdivovala rodiny, které se o své postižené dítě dokázaly postarat. Ale pak jsem četla rozhovor o rodině s autistickým dítětem. V dospělosti je agresivní, jeho sourozenec je ve velmi svízelné situaci. Co bude po smrti rodičů? Bude mít sourozence u sebe? Obětuje pro něj svůj rodinný život? Nebo dá bratra do ústavu a bude se trápit výčitkami?

Tváří v tvář té situaci je v ČR dost pravděpodobné, že matka byla sama pod tlakem, aby stuaci vyřešila tak, jak ji vyřešila. V prostředí zdravotnického zařízení, kde "pokud se dá narození postiženého předejít", je jasnou volbou potrat, se nevyskytuje moc lidí, co by mohli poradit, jaké to je s postižením žít. Podporu směrem ke společnému životu s postiženým dítětem musí většinou rodič hledat úplně sám a úplně jinde, pokud je dost silnej, že přečká úvodní smršť pocitů vlastních a okolí.