Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Ad diagnóza - snad budou vědět více brzy. Mají to opravdu dost těžké :-(

Paní rozumím, chápu a neodsuzuji. Já bych dítě neodložila, protože jsem typ „obětavá“ nebo spíše altruista ve vztahu k dětem, ale asi by mě opustil manžel.

len, opřesně tak, my jsem si dítě do PP vzali v jeho dvou letech.
Prý ho nikdo nechtěl, v papírech měl MR a je pravda, že to s ním nebylo lehký, od něho znám to noční mlácení hlavou a k tomu naši bezmoc, jeho vztek, kterým vyjadřoval jakoukoliv nespokojenost, plakat neuměl a vlastně ani teĎ to neumí

trvalo to dlouho (ale vlastně ani ne, jen to byla dost těžká doba pro celou rodinu), ale je z něho kluk, který má ve škole samý jedničky, hraje na nástroj, je samostatný, normální, umí navazovat vztahy s vrstevnkama, umí mít někoho rád a je normální - co si nese v sobě je druhá věc, ale má šanci na normální život, to by mu ústav nedal, stejně jako tu šanci nedotane dítě s postižením

ale kdyby stát pomohl v těžké situaci jeho mamince biologické, nemusel se on do ústavu vůbec dostat

stát nepomohl jí, třeba jen sto tisící, možná i míň, a tak dal možná i milion za péči o něho v ústavu a pak nám jako pěstounům (to teda zdaleka není tolik :))))

stát dá miliony za to, aby z děcka byl retardovaný nesamostatný nesoběstačný tvor bez schopnosti žít mezi lidma, a nedá pár tisíc za to, aby to byl normální člověk

Míšo přesně souhlasím.

Len, ale já to samozřejmě vím! Proto píšu, že sama neví, jak bych se rozhodla. Prostě nevím. Ale slýchám od známých těch co mají toho patnáctiletého "špatného", že by ho dali pryč - vědět předem... Jsou bohatí, mysleli si, že peníze jim pomohou, aby ho "vylepšili" - vidí, že ani ty peníze jim nepomohou.
Znovu píšu, že nesoudím a nevím.