Diskuze : Záliby : Houbaření

já osobně žádné... asi trpím nějakou formou slepoty a houby prostě nevidím... přitom jsem dítě z lesů, celé dětství jsme trávili v lesích, naši vždycky milovali houbaření, chodila jsem s nimi, ale maminka vždycky říkala "miláčku, pojď za mnou, ať mi je nepošlapeš" takže jsem šla dva kroky za ní a nesla košík
v té době jsme tedy chodili celou sezónu jakmile to šlo a sbírali ve velkém, doma pak zavařovali a sušili (mrazit houby v té době nebylo asi vůbec běžné) a následně zásobovali širokou rodinu
dnes jsem došla tak daleko, že nejen že houby pořád nevidím, ale jsem nejistá i co se týče jejich nezávadnosti, od té doby, co muž s dětmi s velkou slávou donesli koš krásných kovářů a táta na ně koukl a prý "hm, tolik kříšťů jsem ještě neviděl, to vyhoďte"
takže spoléhám na svou drahou sestřičku, co je výrazně šikovnější a houbaří nadále a zásobuje nás alespoň sušenými... a občas se nám zadaří, že doveze koš čerstvých k tátovi, když tam jsme, abychom si dali alespoň smaženici...
navíc teda nejíme skoro žádné jiné než hřibovité, bedly a podobně jsou prostě jedovaté houby a hotovo

Letos jsem poprvé v životě koupila borůvky.
Tam kde jsme byli na dovolený v okolí nerostly a v tomhle počasí jsme radši byli na koupališti.
Cestou domů jsme u silnice koupili litr na koláč.

Seberu všechno, co najdu a moc toho není . Houby miluju, ale neumím hledat.

Moniko, přesně, taky na houby chodíme hlavně i kvůli tomu, že se projdeme v lese a kvůli té radosti z toho, když něco najdeme. Mám to stejně i s těmi borůvkami. Taky si je jdu radši nasbírat sama, i když bych si je mohla ve stánku u Globusu koupit bez námahy. Ale to není prostě už ono, to mě nebaví.

"Pravděpodobně by stejně část shnila."

Stáňo, pravda. Také bych řekla, že v lesích spíš houby zůstávají a hnijí a žerou je červi a slimáci, než že by je někdo vysbíral beze zbytku.