Pátek

Ahoj holky, tak snad zase v plné sestavě. Asi jenom Barča už sekla s prací a nemá od kud psát.

Jinak teda cestovatelky, vaše postřehy jsou zajímavé. Já zrovna daleko cestovací moc nejsem, protože se bojím dlouhých cest autem, autobusem bych asi vůbec nejela. Na letadlo zas nějak pro 4 pořád není, ale je prima si přečíst vyprávění někoho jiného.

Trochu jsme vám, přiznávám se a doufám, že to Lence nebude vadit, byly nevěrné, protože jsme si psaly přes ICQ. Jak jste byly na cestách, tak to bylo rychlejší. Lenka začala chodit do práce a koukám, že neměla ani čas to napsat. Určitě napíše sama víc, tak už víc neprozradím.

Jdu dneska na poštu vyzvednout dopis od pana ředitele, jestli je naše Barča přijatá na osmileté gymnázium, kam dělala v pondělí zkoušky.
Chudák měla v neděli průjem a zvacela, měla střevní chřipku, kterou jsem domů, nevím od kud přitáhla já a bojovala jsem s ní od středy. Tak jela v pondělí zelená jak sedma a já měla větší strach o ní, než o přijímačky. Asi jsme měli veliké štěstí, protože tam přišlo jen 15 dětí se zaměřením na němčinu a berou 15 němčinářů a 15 angličtinářů(těch tam bylo 75). Na internetu je napsáno, že je přijatá, ale všechno se potvrdí až dopisem.

Momi, na jméno jsem opravdu byla zvědavá. Připadáš mi teď konkrétnější. Nevím proč, ale pod jménem si člověka nějak líp představím. Kdybys napsala, že je to tvoje jméno, asi bych byla taky spokojená. A s jídlem je to u nás pčesně jako u vás. Týna jí taky většinou u televize a nebo si sama řekne, že chce pomoct. Ne, že by to sama neuměla, ale aspoň něco sní. Sama se v tom nimrá a jí to zásadně studený. Většinou jí strčím tak dvakrát do pusy a řeknu ať pokračuje sama, ale je to děs se ní u jídla dívat. Má taky 12 kg a necelý metr. Jsem zvědavá jak bude jíst ve školce. Barča ta jedla taky takhle. Ze školky máme video, kde Bára svačí chleba. Děti kolem už odnášejí nádobí a ona má třikrát kousnuto. A učitelku je slyšet jak po minutě říká Báro kousni si, kousni si. Dneska má 57kg ve dvanácti letech a od jídla jí odháníme. I když Barča je celá po mě a Týna po Martinovi, ten je taky jak z Dachau.

Včera jme byly s Týnou v novém bazénu v jeslích na plavání. Říkala paní - nevím jak jí mám říkat, asi plavčice, že by se děti měly naučit samozřejmě nebát se vody, ale potápět se a splívat. Tak jsem zvědavá, jak dlouho bude Týnu tohle organizované plavání bavit. Voda byla teplá, ale stejně se ke konci drala ke schůdkům a pusu měla celou modrou. Nejradši má v hale výřivky.

Jedem na zahradu zasít zase nějaká semínka a obhlídnout co nám kde vyrostlo.

Zatím ahoj a pište. G.