Re: Nenávist naší vlády k Ukrajině

Na školu bych až tak nespoléhala.

Jednak teda politiku by tam ani vnášet neměli, ale i tak neovlivníš, co za učitele tam bude. Ve škole syna je určitě min. 1 pedagog otevřeně hlásící se k SPD (myšleno, že to vědí i ty děti), což se mi samozřejmě nelíbí. Tedy - volit si má právo, koho chce, ale pronášet své názory před dětmi, na to bych byla citlivá.

Co vidím, tak děti spíš přebírají rodinné vzorce, názorové... Tj. děti vychovávané v rodině, kde 99% volí ANO, SPD atd., s vysokou pravděpodobností tyto postoje převezmou.

Není chyba lidí, koho volí. Chyba je těch (nepochybně inteligentních) představitelů těch stran, jak mluví, jaká kritéria pro rozhodování používají, a jaký "mravní kompas" mají.

Proti dřívějším dobám je ale velká výhoda, že vše je zaznamenáno a dohledatelné, což je rozdíl proti dřívějšku (resp. i dystopickým románům typu 1984 atd., kde hesla pravda je lež, válka je mír atd. mohla jednodušeji fungovat).

Chápu, že v jakékoli době by opačná sociální (inteligenční, vzdělanostní) skupina volila jinak, než já, to je přirozené, je to podstata politické soutěže a přirozenost střídání politických sil u moci. Proto si primárně nemyslím nic špatného o voličích současné vlády. To ale neplatí o politicích. Ti jsou (měli by být) inteligentní, vzdělaní... - to že hrají na nejnižší lidské pudy, jen maskované "za potřeby lidu", to je prostě blbě.

Nakrmit lidi názory, jak blbě se vlastně mají, vytvořit nepřítele, viníka "všech problémů"... a pak nabídnout "zázračné řešení" a/nebo "silného vůdce", je prostě špatně.

Tohle by lidi měli vnímat. Že dobrý politik je ten, který je schopný říct, že problém je složitý, lidi mají různé potřeby a zájmy a že najít řešení, které "jakž takž" vyhovuje všem je vítězství. Že problém má tisíc různých příčin a jen málokterou z nich můžeme ovlivnit. Že nikdy na všechno peníze nebudou a že vždycky budeme muset něco vynechat, seškrtat, někomu říct ne. Že lidi by se měli dokázat o sebe primárně postarat sami a že budeme pomáhat spíš těm, kdo nemohou (a ne těm, kdo nejvíc křičí, lobbují, nebo mě sponzorovali). Že za to, že si (někteří z nich) posrali život, mohou často bohužel právě oni, ale že se pokusíme najít cesty, jak jim z toho pomoct ven... ne proto, že bychom byli vinni my (nebo stát, nebo okolí, nebo ...), ale proto, že každý holt někdy nějakou tu chybu udělá a platit za ni celý život by neměl nikdo. Že solidarita není jen to, že oni dostanou něco od jiných, ale i to, že my (myšleno i oni) pomůžeme i těm, kdo jsou na tom hůř. Že morálka je víc než pohodlí. atd. atd. atd.