Re: Jste s přibývajícím věkem více sentimentálni?

Evelyn, na mě asi nejvíce působila ta atmosféra.
Samozřejmě jako dítě jsem chtěla i to pěkné zboží, obzvlášť pak v pubertě.
Ale nejvíce vzpomínám na pocity strachu, tísně, jak jsme se pořád něčeho báli - dospělých, že nám vynadají, že něco nesplníme, že se něco nesmí, že bude z něčeho průšvih... Jak nás ve školce a ve škole ponižovali, peskovali, vyhrožovali... Nemohla jsem být příliš sama sebou, nějak se projevit, dělat, co já chci. Do toho studená válka, strašení jaderným útokem. A reálie kolem mě byly takové nějaké šedivé, všechno špinavé, oprýskané, výjimkou byly prázdniny na venkově v zapadlé vísce, tam bylo malebno.
Takhle napsané to možná zní extrémně, ono to samozřejmě bylo proložené řadou dětských radostí, ale nemohu říct, že jsem jako dítě prožívala bezstarostnost a nekonečné štěstí.