Re: Trump - inaugurace

To mě fascinuje, jak jsou lidi schopní u svých oblíbenců omluvit úplně všechno a vymýšlet si nějaké zoufalé kličky, aby "to vyšlo". Celou dobu, co to tady čtu, si vzpomínám na jeden článek, který mám zpřístupněný od rána. Tak když už mám dnes ten citovací den...

"Sotva před osmi lety odpřisáhl na Bibli jako v pondělí, trumpovsky plácl, že měl na inauguraci větší dav než Barack Obama. Média spustila vichřici, jako by se prořekl, že vrátí Rusům Aljašku. Všechna pořád dokola tiskla snímky obou inaugurací provázené expertizami, aby za každou cenu dokázala, že Donald Trump lže. Táhlo se to dva týdny.

A pak to jelo čtyři roky dál ve stejném duchu, ten hon zničil Trumpovi prezidentství. Paralelně existovali dva Trumpové. Jeden reálný, druhým byl obraz šílence, rasisty, fašisty, osahávače a ruského agenta vytvářený demokraty a médii.

Teď je situace zcela odlišná. Trump vstupuje do jiné řeky, i když Bílý dům jako hlavní kulisa je pořád stejný.

Tehdy lidé pochodovali ulicemi a média navigovala „rezistenci“, jak se tomu říkalo, chytáním Trumpa za slovo, překrucováním a nafukováním jeho sarkasmů, zkratek a nadsázek. Došlo to tak daleko, že když po roce vycházela první kniha o mentálně neschopném a současně všehoschopném prezidentovi založená na údajných výpovědích lidí z Bílého domu, USA uvěřily i parodii na ni.
Jeden grafik dal na sítě „ukázku“ z knihy, kde stálo, že Trump hned první noc v Bílém domě spustil poprask, že nefunguje televize, jelikož tam nenašel svůj oblíbený kanál vysílající jen gorily. Na obraz infantilního vůdce, který celé dny kouká jen na lidoopy, skočili lidé i média, nakonec autor vtipu musel sám vysvětlovat, že to byla jen satira.
S Trumpem se zacházelo jako s virem a každý antivir byl dobrý k jeho potření. Od aktivistů v ulicích přes novináře po špičky FBI. Tentokrát srážka s náklaďákem hnutí odporu Trumpa nečeká. „Rezistence“ je rezignovaná a demoralizovaná. Média Amerika nebere vážně, protože se odkopala lety lhaní o tom, jak je Trump špatný, a pak ještě více lhaním, jak je Joe Biden skvělý.
Miliardáři, politici i slavní moderátoři včetně těch, kteří Trumpovi nemohli při demonstraci vlastní ušlechtilosti přijít na jméno, rušili mu účet na sociálních sítích (Mark Zuckerberg) či mu rádi dělali dušínovský protiklad vtěleného dobra (Justin Trudeau), přijížděli po volbách za Trumpem do jeho floridského sídla jako do Canossy, aby mu složili hold. „Během mého prvního prezidentství se mnou každý bojoval, při druhém chce být každý mým kamarádem,“ podivil se sám Trump.
Při inauguraci mu zahrála někdejší slavná discoskupina Village People složená z gayů, což je zvláštní vývoj, vezmeme-li v úvahu, že Trump je rutinně považován za zastánce machistického světa. A zatímco první dámě Melanii před osmi lety štítivě nechtěl žádný z největších salonů ušít inaugurační šaty, teď se tytéž firmy předháněly. Něco zásadního se změnilo. A není v tom jen lísání k vítězi.

Málokdy se v americké historii zacházelo se zvoleným prezidentem před inaugurací, jako by už seděl v Bílém domě a rozhodoval. Teď ano. Bylo to jistě i proto, že skutečná hlava státu v podstatě abdikovala a vyklidila pole. Bylo to proto, že Trumpovo volební vítězství bylo cosi jako vyslovení nedůvěry té části establishmentu, která se prohlásila za jedinou svatou. Lidé chtěli zase návrat normality.
Průzkumy ukazují, že Američané vítají Trumpův druhý příchod s optimismem a úlevou. Daleko to přesahuje ohradu hnutí MAGA, která byla označována za Trumpovu sektu a jíž jako jediné byly jako nějaká úchylka přisuzovány protrumpovské sympatie. Teď si totéž myslí většina nezávislých, 48 procent Hispánců, a dokonce 41 procent černošských voličů.
Další průzkum ukázal, že i mnoho Američanů, kteří nemají Trumpa v lásce, sdílí jeho bídné hodnocení problémů země a podporuje recepty, o nichž mluví. Vyšlo to v průzkumu listu New York Times s tím, že více než polovina země si přeje, aby Trump uskutečnil své plány na deportaci nezákonných migrantů.
Většina také podporuje jeho názor, že se má přísně omezit to, jak mohou lékaři zacházet s dětmi s problematickou genderovou identitou. Jednasedmdesát procent lidí uvedlo, že nikomu mladšímu osmnácti let by neměly být předepisovány léky nebo hormony blokující pubertu. NYT to sice vykládá jako „příběh země, která se obrací dovnitř a slaďuje se s Trumpovou agendou Amerika na prvním místě“, s tím, že „míra podpory jeho myšlenek je zarážející“, ale to je nouzový, ústupový výklad.
Ve skutečnosti lidé chtějí zase normální zemi se zdravým rozumem. Chtějí, aby vyřešil ekonomiku a zastavil malátnost uvnitř i navenek. Zaznamenali, že Rusko, Čína, Severní Korea a Írán, jež mají jaderné zbraně nebo o ně usilují, buď přímo válčí s americkými spojenci nebo válkou hrozí. Všimli si, že najednou pro americké lodě není bezpečné Rudé moře, ale ani Černé a Jihočínské, Hormuzská úžina a východní Středomoří.
Chtějí, aby se zastavil rozklad doma. Elity tvrdily zcela vážně, že Amerika byla založena na otrokářství a je stále systémově rasistická. Progresivismus způsobil, jako by Amerika ztratila kolektivní selský rozum a stala se radikální jakobínskou revoluční společností. Osm miliard ročně padlo jen na to, aby se lidé na školeních dozvídali, že podle barvy kůže jsou buď barevnou obětí, nebo bílými agresory, a že v USA panuje bílá nadvláda.
Volby přinesly změnu ovzduší a řada velkých firem a univerzit, která si dávala preventivně do štítu pokrokářské trio „inkluzi, diverzitu a rovnost“ podobně, jako podniky za železnou oponou měly nad bránou rudé hvězdy, z toho začala už vycouvávat.
Je to paradox: Joe Biden přišel jako ibalgin na Trumpa a ten se nyní vrací jako lék na Bidena. Jak v pondělí oznámil v inauguračním projevu, přináší „revoluci zdravého rozumu“. Kdo by to byl řekl: Trump je v podstatě najednou skoro něco jako mainstream. Jeho voliči jsou miliardáři i šedesát procent členů největšího odborového svazu, newyorští Židé i detroitští muslimové. Trump vyhrál i v Beverly Hills, srdci pokrokářské Kalifornie.
Dokonce ještě než vstoupil podruhé do Bílého domu, politické počasí se začalo měnit, což Amerika zažila asi jen s Franklinem Delano Rooseveltem, Johnem Kennedym a Ronaldem Reaganem. Má hodně silných karet v ruce. Ale přichází s ním jedno těžké riziko. Jmenuje se Donald Trump.
Trump je mnohem lépe připraven než před osmi lety. Naučil se soustředit na velké věci, na nichž záleží, prokázal odolnost. Pochopil, že musí mít kolem sebe své lidi. V prvním období ho fatálně zraňovali ti, kdo mu byli posláni „shora“ jako pomoc, ale ve skutečnosti na něj měli dohlížet a vodit ho. To už má za sebou, ale svému já člověk těžko uniká.
Točili s ním hodně ošklivě, ale pokud neopustí touhu po odplatě, sebere mu to energii i politický kapitál. Nyní je populárním Edmondem Dantesem on. Pokud se začne mstít, otočí se to. Tvářili se, že mají morální vrch, ale teď ho má on, protože se ukázalo, jak to bylo. Pomstil se dost už tím, že vstal z márnice, odmaskoval jejich faleš a vyhrál.
Jeho první čtyři roky vyvolávají otázku, zda v „exilu“ a cestou zpátky našel sebekázeň a vyvaruje se nevyrovnaného „instinktivního“ rozhodování. Jak poznamenal komentář Wall Street Journal, jeho první období bylo každodenním smrtelným zápasem mezi rozumnými a nesmyslnými nápady.
Trump k cestě do Bílého domu musel překonat řadu obvinění ze zločinu, dva prezidentské kandidáty a jednu kulku do ucha. Uvidí se, jestli se teď sám nepřipraví o medaili, protože je jako útočník, který se urval a má před sebou volno až k bráně. Amerika je nadržená na to, aby už zase byla normální. Ale o tom útočníkovi je také známo, že v minulosti zbrkle zahazoval šance. Takže to bude zajímavá jízda."