Re: Jste někdo také tak smutné?

Jeden čas každé ráno po probuzení, asi hormony, menopauza a syndrom poloprazdneho hnízda , bylo mi smutno.
Takové prozření, že můj chlapeček bydlí už jinde, už spolu nikdy nebudeme vařit, nedáme si ranní kafe a večerní víno.
Ale hned jsem to zahnala, že je všechno jak má být a že je spokojenej, tak já budu taky a prehodnotila jsem si to, že mám víc času pro sebe a bylo by divný kdyby ještě bydlel u maminky.

Jestli mě tohle čeká podruhy s dcerou, tak potěš