Re: Život s puberťáky

Mám jednoho postpuberťáka (18), s tím už je teď pohoda, i když taky míval "svoje dny", pak 6letou dcreu z druhého vztahu (tam mě to teprve čeká).
Ale prostřední dcera (16) mě od svých cca 11 a půl vytáčí úplně k nepříčetnosti. Když pominu absolutní absenci pomoci s domácími pracemi - dělá, že neslyší, když řeknu cca potřetí, řekne "už jdu" a zase nic a čeká, že na to zapomenu, až zvýším hlas, tak má tolik řečí, že si říkám, proč jsem si to vlastně radši neudělala sama ( a o to jí asi jde)... Teď má navíc období, kdy se nesmí řeč vůbec dotknout životosprávy nebo jejího oblékání. Přes prázdniny přibrala, ale o tom se nesmí mluvit, ani naznačit, že by mohla ubrat sladkostí a přidat zeleniny. Je úplně toxická. Za jakýkoliv svůj názor v podstatě dostanu vynadáno...
Došlo to tak daleko, že jsem jí po jedné hádce navrhla, jestli nechce zkusit bydlet nějaký čas u tatínka (jsme rozvedení). Teď je tedy u něj. Chybí mi, ale vlastně je u nás teď takový klid, jaký už dlouho nebyl. Ale i tak pořád přemítám, jestli nejsou lepší ty žabomyší války a být s ní. Jsem zralá na Chocholouška