Re: PN a morální dilema

Po tom, co jsem zdravotně dost odnesla přetažení a přechození něčeho jsem se rozhodla, že moje zdraví je priorita

opravdu to nechci opakovat, navíc už mi není dvacet a tělo si žádá úctu 😁
k tomu mám dojíždění 30 km, taky jsem se jednou dostala na té své cestě k dopravní nehodě, kdy mi paní (viník) řekla, že na ni asi něco leze, že se necítila už pár dní dobře, nechci dopadnout stejně

dokud nemám teplotu, jsem schopná bezpečné řídit (nekýchám, nekašlu moc), tak to zvládnu,
letos jsem chodila pár dní do školy dost na hraně, ale měla jsem teda málo hodin učení,

on si každý myslí, že je normální chodit do práce nemocný, ale fakt ne, covid nám měl ukázat, že to dobrý není, pro nemocného ani pro okolí.
Jednoho kolegu-hrdinu jsem letos poslala domů, že tam v tomto stavu nemá co dělat, šel rovnou k doktorovi a byl doma dva týdny, ale potřeboval to slyšet, bylo mu blbý zůstat doma.