Re: Romští uprchlíci na nádražích velkých měst

ačkoliv si vážím Tvých praktických zkušeností, zkusme připustit, že oni opravdu vědomě často o nějaké začlenění a životní styl nestojí. Prostě to mají nějak zažité a odkoukané, Bůh ví, že i zděděné.

Moje zkušenost i opravdu z blízko práce s těmito lidmi je taková, že to funguje, pohybují-li se nějak ve většině, to se jakoby zhlídnou. Nebo to v sobě mají a chtějí jiný styl života, tam se vymaní a tečka... . U převážné většiny stačí náznak bývalého způsobu života a jsou nepochopení.

My se pořád snažíme jim nějak vnutit naše pojetí toho správného uklizeného života a v mnoha z nich je stále ten kořen, taková nějaká divoká krev, my si s upravenými dvorky hrajeme na to, že žijeme správně a mnoho z nich to má právě tak na to divoko... a přitom se snaží nějak vysát ten systém, který z toho hraní na to správné může fungovat a který mnoho z nich umí skvěle využívat. Říká se jim nepřizpůsobiví... omyl.. velmi se tomu sosání přizpůsobili.