Re: Špatné pocity z kamarádčina těhotenství

Tohle je asi nejpřesnější...

Já si myslím, že ona se už teď "drží" - rozhodně všechna předchozí těhotenství jsme v rámci "skupiny" sdíleli podstatně víc, přesně jak říkáš. A já se "odtahuju".

Třeba ráno jedu do práce a snažím se přemluvit se, abych se jí zeptala, jak to dopadlo na kontrole, ale prostě to nejde.

Nemůže za to, má právo na štěstí a na užívání si, ale já u toho být prostě nedokážu. Určitě to vnímá, protože říkám, dřív to bylo úplně jiné... A ona asi ví, proč to je, samozřejmě jsme dřív xkrát probíraly, že holčičku, že muž ne, že co s tím... Asi určitě neví, jak moc je to pro mě teď nepříjemné a bolestné.

Každopádně, je to opravdu teď jen v tom kontaktu s ní. Jinak teď si normálně užívám volna, jsem šťastná ze sluníčka a z krásně rozkvetlé zahrady, byla tu sestřenka s holčičkou (jedináček) a vůbec nic mi to nedělalo, bylo to úplně normálně v pohodě..., dělala jsem na zahradě, balím k moři, spala jsem do devíti (táta a mládě jsou pryč, tak mám takový domácí wellness)...

No, uvidím prostě časem, jak si zvyknu... Myslím, že ten největší šok už mám za sebou. Teď už to počítám bude lepší, pak max. až ten porod a to "poprvé" dítě... Ale to už budu vědět, že se na to musím duševně připravit... A stejně chtě nechtě, ona bude vyčleněná - říkám - v celé "naší generaci" teď nikdo takto malé dítě nemá - už řešíme jiné věci a děláme jiné věci, než vozit kočár a sedět na dětském hřišti...

Horší bude, jestli začne nový trend a začnou si další děti (odstupové) pořizovat i ostatní holky... No, to by byl fakt malér...

On i ten muž počítám, to vnímá - bo v podstatě týden po tom mém prvním šoku z jejího těhotenství, ačkoli jemu jsem to jen suše oznámila mezi řečí (a vůbec jsem to dál nerozebírala, nezačala vyčítat staré křivdy ani nezačala zase přemlouvat), oznámil, že je nejvyšší čas pořešit to moře a během tří dnů vybral a zaplatil moře, kam za týden odlétáme... (takže to mám asi jako "bolestné").

Přece jenom se všichni známe... A mě tahle diskuse, děkuju všem, fakt dost pomohla. Teď se cítím jistější a klidnější a možná se dokonce dokážu hecnout a od moře přivezu suvenýr (nějaké to tričínko) nejen pro jejího synka, jako vždy, ale možná i pro tu mrňavku... Uvidím.