Re: Být užitečný i ve stáří

Máte pravdu vy, co jste mi odpovídaly, že mít kobylku je užívání si. Jo, mířil jsem mimo téma.

No a k tomu "být užitečný" - chce to znát míru, ale ve mě samotným to rezonuje a nepředstavuju si, že bych s tím ve stáří měl skončit. Je to spojený s dospělostí, ve smyslu toho kořene "dospět", u mě je to (mimo jiné) dospění k poznání, že člověk je součástí celku, je na celku závislej a musí sám přispívat k tomu, aby celek fungoval a přežil. Kolik sám přispívám, kritičtěji než já posouděj jiný, v rodině i mimo ni.

Nikomu to nevnucuju, ale je mi cizí osobní nezávislost nesená mottem "nikomu nic nedlužím," myslím, že je to spíš iluze vyvolaná tím, že se v našem dnešním světě dá žít tak, že všechno potřebný k životu se obstará zprostředkovaně za peníze. To slovo "nedlužím" možná vyvolává nežádoucí konotace - nejde o splácení pomyslnejch dluhů, jde o tu závislost na ostatních. To, že si ostatní můžeme držet od těla, neznamená, že jsme na nich nezávislí.