Re: Mononukleóza a juvenilní artritida - podpůrná léčba
Noo... Občas je nafouklá, když třeba jdeme do restaurace, uraženě říká, proč tam vůbec jdeme, když ona nic nemůže. Tak jí řeknu, že ok, my dvě půjdeme pryč a doma jí udělám jídlo a že jestli se chce takhle chovat, nebudeme chodit vůbec nikam. Není mimino a vidí, že jí to pomáhá, stav oproti březnu nesrovnatelný. Navíc začala chodit pravidelně na velkou, od narození měla problémy.
Teď byla na soustředění a byl to trochu boj, protože jsme jí tam museli každý druhý den vozit jídlo.Dneska měli závěrečný vystoupení a já jsem jela jako o závod,abych jí stihla dát ještě předtím polívku, na oběd jinak měli rýži s omáčkou.
Není to omezení na celý život a ona ví,že existujou horší nemoci.Chce zase závodit a začalo se jí dařit, nebolí jí ruce a může dělat všechno, co ostatní děti. Teď je naším cílem zbavit se těch injekcí, ona si to taky přeje, tak musí spolupracovat.
Horší je to asi třeba u pětiletýho dítěte.
Odpovědět