Re: Otčím, který dostal 22 let za utýrání nevlastního syna, zemřel ve věznici .

" Snad je to normální, když zjistím, že jsem vedle jak ta jedle. Vycházela jsem z něčeho, ale neznala jsem praxi. "

Tak dopřej čas k usebrání se i těm rodičům, když tys ho v diskusi potřebovala taky relativně dost, abys ten problém aspoň trochu v nejhrubším obrysu připustila. Oni to taky neznají a potřebují se smířit, rozkoukat a zažít praxi s daným dítětem. V pohádkových příbězích je to hned, v reálu to stojí dost sil.

"Jenže u mě jde z 99% o jevy, které nenarušují jakoby lidskou "kvalitu" (strašné slovo, lepší teď nevím) dítěte. Představ si, že si rodič má přiznat, že jeho dítě je nějak "porouchané" v tom, co považujeme za člověčenství."
Nerozumím, ale spíš asi radši nechci. Ale zřejmě mám tu představu o tom, co tu píšeš relativně dobrou, ač bych to nepopsala tvými slovy. Hlubší být nechci. Posuzování co je proti něčemu banální, asi to tak je, ale cizí boty na cizích nohách taky netlačí, viď.