Re: Co s dětmi, které se nyní vůbec nevzdělávají

Báro,

no já jsem se nastavila (už dávno, možná to mám vrozené, nevím), že flákat se a nic nedělat je zcela legitmní. Je to každého věc. Spíš hledám způsob, jak ukázat těm, co něco dělají, že se to v životě vyplácí víc.

Takže pak nepociťuju, že je nefér, když někteří nic nedělají. A v tuhle chvíli, kdy zavření školy ze dne na den bez možnosti nastavení nějakých podmínek, nebyla jejich ani moje volba. Bylo by to jiné, kdybychom měli aspoň den a ty podmínky mohli oznámit. Teď je prostě situace, jaká je, a my se musíme soutředit na to, jak se s tím poprat potom.

Yuki to psala, o tom bude naše další práce. A třeba pak se těm, co makali průběžně, jejich práce vyplatí, protože to nebo ono budou umět a nebudou muset tolik makat. Budou mít víc volna v době, kdy už nebude omezený pohyb, budou moci svůj volný čas lépe využít podle sebe. Ti, co se tři měsíce flákali, budou muset víc makat, třeba i víc času trávit ve škole, aby vše dohnali.

A někdo se na to vykašle a nedožene nic a co...a nic, protože i to je volba. A jeho to někdy dožene. U přijímaček, na vyšším stupni školy, v životě. Vše, co umíme, nám rozšiřuje možnosti volby. Co neumíme, nás omezuje. Volba nic neumět existuje, ale pak se člověk stává otrokem rozhodnutí ostatních.

Jedu v tomhle módu pořád. Poskytuju maximální podporu, nabízím možnosti, pomáhám hledat cesty. Každý má jiné možnosti, jiné podmínky, jiné předpoklady. Někdo nemusí dělat nic extra a stejně mu všechno jde. Někdo dře jak kůň a nejde to a nejde. To není fér, protože to není jejich volba. Ale musí se s tím naučit žít a najít svou cestu takovou, aby je bavila a přinášela jim radost. Čím víc se toho naučí, tím větší šance, že takovou cestu najdou. A je jejich volba, jestli využijou šanci se nové věci učit.

A k tomu to, co píšeš, že něco umět se cení. Protože i při sebelepší vnitřní motivaci to ocenění od okolí má velkou váhu.

Vysmátý flákač může mít radost, že se ulil. A to je asi tak všechno, co tím získal.

Takže nemá cenu se čílit. Má cenu dělat pro ty, co chtějí a snaží se, to nejlepší, co umíme. Aby byla energie i pro ty, co třeba chtěli, ale nemohli, ti potom budou potřebovat pomoc. To jsou ti, o kterých teď většinou víme, že ty možnosti nemají (a sem počítám i ty, o kterých píše Saša). No a vysmátí flákači se zase jen povezou dál.