Úmrtí v rodině za přispění pohotovosti na Bulovce

A ještě za přispění paní doktorky Filípkové z obvodu v Chabrech. A nesmím vynechat nemocnici v Brandýse. I když to už byla jen taková třešinka na dortu.
Minulý čtvrtek mi umřela maminka. Já vím, že mi ji tenhle můj pamflet nevrátí. Já vím, že by jí v červenci bylo 87 let. Jde o (ne)lidský přístup lékařů. Lékařů, kteří se chovají ke starému člověku jako ke kusu hadru. Maminka si to nezasloužila.
Začalo to první únorový víkend, kdy mamku rozbolela záda. Přičítala to skříplému nervu v plotýnkách. Jenže jí to bolelo, bolelo a bolelo. Tak, že jsme ji v úterý naložili a odvezli na pohotovost. Na všeobecnou pohotovost na Bulovku. Táhne mi hlavou, jestli jsme to radši neměli zkusit na úrazovce s tím, že upadla... Ale pochybuji, že by bylo... Paní doktorka se na mamku ANI NEPODÍVALA, neprohlédla, nic. Jen tak v sedě celkem nepříjemně poučovala, že jako pacientce s léky na ředění krve jí nemůže dát obstřik. Ne, nevím to. Jen vím, že obvoďák obstřiky nedává. Takže jsme si dovolili prudit na pohotovosti. Kde se paní doktorka ani nepokusila zjistit, proč mamku ta záda vlastně bolí. Doporučila návštěvu obvoďáka a předepsala Novalgin. Mamča sotva chodila, sedat do auta pro ni bylo utrpení, takže obvoďačče pouze zavolala. Byly jí doporučeny prášky na bolest... Na víkend jsem bohužel musela odjet mimo republiku, takže vše další vím jen od syna, který mamince, které se po těch prášcích na bolest zamotal hlava a upadla, odřela se o koberec, jak se šoupala k telefonu takže byla celá zkrvavená a dezorientovaná, zavolal záchranku (proč nás voláte, řešte to s obvoďákem). Na Bulovce ji sice vzali na urgent, ale bohužel nechali převézt do nemocnice v Brandýse, prý na Bulovce měli údajně plno a my jsme Praha-východ... Nemocnice v Brandýse nezklamala a mamka odešla téměř na den po deseti letech (dcera tvrdí, že i ve stejném pokoji) za tátou. Opravdový bonbónek byl pan primář interny v té úžasné brandýské nemocnici, kam dceru nepustili mimo návštěvní hodiny (neměla jindy hlídání pro prcka) a ani nebyl nikdo ochoten podat nějaké informace. Pan primář byl nezastižitelný i o návštěvních hodinách. Když jsme si byly pro mamčiny věci, pan primář se koutkem úst zeptal, co vlastně chceme vědět. Jo, chtěly jsme vědět, proč je mamka mrtvá, když měla údajně bolavé plotýnky a měla užívat prášky na bolest. Pan primář vyjmenoval asi pět příčin, včetně sepse z těžkého zánětu ledvin. Na můj dotaz, jestli by tu ještě byla, kdyby se jí na té pohotovosti věnovali odvětil, že nechápe mé myšlenkové pochody. A že maminka byla stará a měla slabé srdce a jiný na jejím místě a s jejíma nemocema už by tu dvacet let nebyl. Usoudily jsme s dcerou, že toto opravdu nemá význam. A prášky na bolest hodně dlouho nezaberou.