Osamostatnění se

Ahoj, chtěla bych znát Váš názor a případně pročíst zkušenosti ostatních. Mám syna, bude mu 22 let, studuje VŠ ve městě, kde bydlíme. Dosud bydlel s námi, ale poslední rok mluví o tom, že by se chtěl osamostatnit. Čili, není to nic zbrklého. Argumentuje, že se bere jako výhoda, když student může bydlet při studiu v pohodlí domova, ale on se ve škole setkává se spoustou lidí, kteří jsou bůhví odkud, a v tady bydlí různě, na koleji, v podnájmu. A asi jim to celkem závidí. Chtěl by větší prostor a možnost starat se o sebe. Taky v tom asi hraje roli případná partnerka Na víkendy by byl u nás. Jinak je prý i připraven si i prát a žehlit.

Našel si podnájem samostatného pokoje poblíž školy v bytě s kamarády, za ještě docela hezké peníze. Ale i tak počítá, že ho to nějaké peníze stát bude. A jestli se mu to vyplatí. Vyšel by, ale ušetří samozřejmě méně. Nějaký příjem má z brigády, a ještě něco ode mě. U nás se mu líbí, není to o tom, že by chtěl zdrhnout z domova za každou cenu My s manželem jsme byli zezačátku celkem proti, že to není moc ekonomické a než bude více vydělávat a třeba někoho najde, byl by u nás. Ale poslední dobou mě celkem přesvědčil... Přiznám se, že všude se řeší odchod dítěte za školou do jiného města. Tahle situace je tak celkem specifická.